Žijeme v časech, kdy je všechno stále nejistější, kdy se známé struktury hroutí a poskytují stále slabší oporu. Lidé ztrácí pevnou půdu pod nohama obrazně i reálně. V této době jsou rostliny, stromy, kytky a jejich obyvatelé, velkým darem člověku.
'Když rostliny spolu navzájem hovoří, hovoří o své pospolitosti, související s jejich společným matrixem, hlídaným a neustále obnovovaným světem Dévů. Naopak, lidské bytosti jsou zvyklé hovořit ze svých izolovaných já, což často vede k nedorozumněním a konfliktům. V zásadě vzato, pokud celý národ nebo náboženství začne přemýšlet podle svých omezených vzorců, pak to může snadno vést k nekonečným mezinárodním konfliktům a k válkám.
Lidské bytosti jsou samozřejmě jiné než rostliny. Nikdy bychom neměli popřít naši individualitu. Ale vstupujeme do věku, ve kterém se multidimenzionalita stává normální. Můžeme současně myslet a komunikovat dvěma způsoby, které se zdají být protichůdné. Odchod z individuálního matrixu dává možnost následovat cestu rostlin a komunikovat se společným matrixem, který je běžný pro nás všechny, kteří žijí, milují a tvoří v Zemském Univerzu.'
(Marko Pogačnik z knihy Tanec s proměnami Země)
Pohled na kytku nám může sloužit jako bezpečný přístav, v němž můžeme opatrovat vlastní jasnost a vnitřní hodnoty. Můžeme si být jistí a volní, takoví, jací ve své pravé podstatě jsme. Jako lidstvo jsme svoji vnitřní svobodu obětovali materiální prosperitě. Krok za krokem jsme se dostali do otroctví, jen abychom vyhověli vnějším normám a starým vzorcům. Dobrou zprávou je, že toto lze změnit a rosltiny nám rády budou nápomocny.
Ohromný potenciál vidím v každém kousku zeleného krátce střiženého trávníku. Krátce střižený trávník je ta nejnáročnější a nejdestruktivnější forma údržby zeleně. To je sterilní vyčerpaný prostor, do nějž byly zasazeny vzory destrukce. Příroda tvoří s přesahem, dává všem, kdo v krajině žije a netvoří žádný odpad. Vše co je spánkem či smrtí jedné bytosti je zároveň jídlem a výživou jiné. Chceme-li my lidé žít, je nejvyšší čas dovolit přírodě a přirozeným procesům vstoupit i do prostor městské krajiny a našich životů. Tato krajina původně patřila pouze jí. S laskavou péčí můžeme rozvíjet dobrý život v podstatě kdekoliv. Péče spojena s láskou září celým prostorem a zvedá jej na vyšší energetickou úroveň.
Teď si představte, že by se ty ohromné zeleně vyčerpané trávníky ve městech proměnily v bohaté, pestré, voňavé a chutné obrazy, které stále kvetou a proměňují se od brzkého jara do pozdního podzimu. Už pouhý pohled osvěží duši člověka, srdce zaplesá radostí a žasně nad krásou. A mezi kytkami dobře vypadá i mrkev či kedluben. Pragmatická krása prospívající všem na všech úrovních. Taková městská krajina vyživuje, harmonizuje, zvyšuje úroveň lidského vědomí a proměňuje rigidní struktury. Rostliny předávají životní síly Země lidem i ostatním bytostem. Prostor obohacují archetypální kvality jakými jsou pravda, krása, moudrost, citlivost a dokonalý klid. A to jsme ještě nezmínili vůně a jejich léčivý účinek. No a jak chutná vlastní rukou pěstovaná zelenina ví každý zahradník. Ta je prostě nejlepší a nejšťavnatější.
Cykličnost Života. A to je další velké téma... a o tom bude další článek.
