Je večer. Krásný slunečný den mám za sebou. Procházka Jeseníkem, kančí guláš na Křížovém vrchu s přílohou sluníčka a nádhernou vyhlídkou do široké krajiny. Poté stoupáme na Zlatý chlum. Podzim v plném proudu. Listí padá a barví se vše do barev malířovy palety. hle, tu dravec. Ani křídlem nehne a je pořádně vysoko. Ten musí mít nadhled. NAD-HLED NAD VŠÍM. Jak předat V-HLED DO-VNITŘ lidem? By se probudili a odvážní byli, do změn se už pustili?! Ach bláhová, nikoho nezměníš, jen příkladem můžeš být. A co vlastně chceš? Snít, žít, být, tvořit. Hmmm, krásné. A jaká je realita? Jsem ne_mocná. Když tyto řádky píšu, ležím chcíplá v penzionu, z nosu teče rýma, plíce kašlou a tělo je unavené. Vypnout hlavu! to je velký lék. Sračky moje, pojďte ven. Kdo uvnitř čistý je, venku mládne, krásní, dobrý je.

Ze zápisníčku, 10/2012.