Doma jsem našla semena rajčat. Na jaro jsem je všechny vysypala do truhlíku přímo do hlíny. Asi za měsíc se na oknech situace začala zahušťovat. V truhlících je hustá zeleň mladých rostlinek.

První etapa přesazení. Na balkoně přibyly kyblíky od malby, použila jsem banánové krabice po stěhování jako záhon a své nové užití našly i trekové boty. 

Za další měsíc následuje druhá etapa přesazování. Koupila jsem pevné igelitové pytle, vyhrabala všechny možné větší květináče. Na všech parapetech z venku i ze vnitř jsou rostliny rajčat, na balkoně i ve všech pokojích 3-pokojového bytu už není žádné místo. Všude rostou rajčata. Brzy jedna banánová krabice asi s dvaceti rostlinkami odjíždí ke kamarádce do Německa, do rodinného domu. Je to jistá úleva. Ale rajčata rostou, houstnou a vyráží první květy. Brzy už se zelená první rajče. Přišly vedra. Zelených rajčat přibylo, rostliny se ještě vytáhly. Trochu se stydím, že asi u sousedů vypadám jako velkopěstoun hamoun, protože nezbývá místo pro kytky. No jo no. Letos to s okrasami nevyjde. Je mi líto tento život rajčat násilím přerušit.

A za další měsíc přichází hojnost. Jsou to ty slunečné teplné dny vrcholu léta. Ráno šukám po světnici a oberu cca 200-300g rajčat. Večer šukám po světnici a váha ukazuje půl kila. Užívám si čerstvá rajčata, která jsou plné rajčatového masa uvnitř. Žádná voda. Rozdávám je sousedům, příchozím návštěvám. Jako bývalý ekonom pečlivě vážím každý sběr. Excelová tabulka ukazuje sumář 10 kilo za tuto sezónu.

Díky rajčatům jsme toto léto každé ráno a večer prožívala hojnost přírody a smysl života. Jsem přesvědčená, že jsme měli nejlepší rajčata v republice. A tato zkušenost mě naučila i dalšímu. Ze semen vyrostly velké rostliny, přibylo spousta hmoty, ze které na příští jaro bude hlína. Zažívám přirozený stav hojnosti. To v kanceláři zažít nelze. Příroda je přirozeně nastavená na dostatek a přebytek.