Navrhuji daň z příjmů přejmenovat na daň ze života i po smrti. Nazývejme TO pravdivě. Platíme za život a platíme za něj i po smrti. Abychom vůbec mohli žít, potřebujeme peníze. Od okamžiku narození platíme. Do 18 let jsou to rodiče, pak každý sám za sebe. A pak zase děti za své děti. Pořád dokola platíme, platíme, platíme za každý a čím dál větší prd. Daň za život. Máme vůbec právo žit? Máme právo žít svůj vlastní život a nplnit si ho tím, co je pro nás dobré podle našeho vlastního rozhodnutí? 

Současný stav považuji za čistou a nefalšovanou destrukci nastavenou proti člověku od samotného počátku. I naše smrt je ekonomicky výhodná a zisková. Pohřeb něco stojí, dědické řízení zajišťuje stálé příjmy notářům, daň dědická, koupě hrobu a údržba hrobu...

Tak jsme udělali Život Člověka růstovým, ekonomicky výhodným. Přitom hodnotu Života a hodnotu Člověka jsme někde ztratili. Nepěstujeme ji v naší kultuře. Není obsahem výuky ve školách. Není přítomná v chování úředníků, politiků, byznysmenů, zdravotníků. A přenáší se to dál. Není už přétomná témšř vůbec. 

Jako bývalý daňový poradce s evidenčním číslem 2731 nejraději používám daňvá přiznání k výrobě růží, jimiž pak zdobím dárky ještě podnikajícím přátelům a své uplatnění si našly i ve výzdobě interiérů. Což se sejít a společně vyrobit tisíce růží a jimi vyzdobit úřady od vrátnice až po střechu ?! Aspoň bude krásno  a trochu živo v těch sterilních bezduchých kancelářích. 

A možná se stane mnohem víc...